32 kbps 64 kbps Premium


Pořadatelé
Občanské sdružení Alternativa pro kulturu
Dům kultury Trutnov
Tisk Ofset Úpice
Realitní kancelář Dobré Bydlo

Hlavní partner
Continental Automotive Czech Republic s.r.o.

Partneři festivalu
Společnost Horní Labe a.s. - Marius Pedersen Group
VAK Trutnov a.s.
Tyco Electronics EC Trutnov s.r.o.
Pórobeton Trutnov a.s.
BAK a.s.
ZPA Smart Energy s.r.o.

Podporovatelé festivalu
Irish Pub - Ambrose Moloney's
Michal Čípel
Agentura RON
PeKut - Petr Kutáček - grafik
Kafírna Volk - Vescovi

Mediální partneři
Radio Černá Hora
Český rozhlas Hradec Králové
Trutnovinky
AB radio
Mezzo TV
Okolohradce.cz
Náchodský swing

nezapomenutelné finále

31.3.2008 | autor: Tomáš Katschner

Špatně se mi popisuje tento večer, je to všechno ještě příliš čerstvé, silné a intenzivní.

Tady jsou nějaké odkazy na články či reportáže a fotky od dalších návštěvníků:

http://www.jazzrock.estranky.cz/fotoalbum/jazzinec-trutnov-2008/victor-bailey_specialni-cesko-slovensky-band

reportáž je tady:
http://www.jazzport.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=728&Itemid=9

a tady:
http://www.okolohradce.cz/aktualne/jazzinec-2008-pocta-zawinulovi-vysla-na-vybornou-4165.html

a taky tady:
http://www.trutnovinky.cz/index.php?gid=11053

a televizní reportáž tady:
http://www.nasetelevize.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=550

foto_401

Takto viděl Finále Jiří Kostelecký:

Důstojná pocta Joe Zawinulovi
Festivalové finále Jazzinec 2008, Národní dům, Trutnov, 29.3.2008

Uplynul měsíc od zahájení a Jazzinec dospěl ke svému vrcholu. Tradiční festivalové finále bylo tentokrát skutečně hvězdné - kromě Amita Chatterjeeho, který se na Jazzinci představil už před dvěma lety, se pořadatelům podařilo sehnat muzikanta světové extratřídy - baskytaristu Victora Baileyho. Ale všechno popořadě.

Přestože začátek byl plánovaný na sedmou hodinu, ještě v půl osmé byl sál Národního domu poloprázdný. Těžko říct, zda diváci už automaticky počítají s určitým časovým skluzem, jímž jsou koncerty jazzových muzikantů známé, každopádně když se na pódiu objevila kapela Limbo, která program finále otevírala, byla už velká část židlí obsazena a během krátké chvilky se sál zcela zaplnil.
Pavel Hrubý si už na Jazzinci zahrál s různými formacemi, tentokrát dorazil s projektem Limbo. Seskupení o čtyřech muzikantech ve složení saxofon, trubka, kontrabas, bicí nabídlo nečekaně svěží muziku, která má s jazzem hudebně společného pramálo, s tímto žánrem ji však pojí neskutečná hravost a smysl pro improvizaci. Nejvýraznější postavou byl nepřehlédnutelný komediant, bubeník Miloš Dvořáček, který sice vypadal, jako by se hned po koncertě chystal na výpravu do džungle, jeho bubenická performance, při které rytmicky využil všechno možné i nemožné, ale publikum ujistila, že se jedná o jednoho z nejuniverzálnějších a nejzajímavějších bubeníků a perkusistů u nás.

foto_405

Zatímco se na hlavním pódiu chystala scéna pro další kapelu, v malém sále spustil Lazaro Cruz Quintet - pro tento večer však pouze čtyřčlenný, ochuzený o bubeníka Kamila Slezáka. Lazaro Cruz a jeho band znamenali po celý večer jakousi protiváhou tomu, co se odehrávalo na hlavním pódiu. Jejich hudba nasáklá bebopem byla z pohledu jazzového žánru o poznání tradičnější a taky bezprostřednější, mezi muzikanty a diváky byl minimální prostor, což vytvářelo příjemnou intimní atmosféru.

foto_412

Druhou skupinou na hlavním pódiu byla The Amit Chatterjee Alliance, v čele s americko-indickým zpěvákem a kytaristou Amitem Chatterjeem.
Stálí návštěvníci festivalu se jistě neubránili srovnávání letošního vystoupení s tím předloňským, kdy Amit zahrál v netradičním triu s Tomášem Reindlem a Pavlem Hrubým. Přestože to letošní bylo mnohem rockovější, rytmicky přímočařejší a muzikantsky asi trochu přitažlivější (v kapele se objevila naprostá evropská hudební špička), neztratila hudba pro Chaterjeeho specifickou zasněnost a náladotvornost.

foto_414

Další přestávku vyplnil opět Lazaro Cruz se svými kolegy a po krátké pauze na pódium nastoupila nejočekávanější postava Jazzince 2008, americký baskytarista Victor Bailey, s doprovodnou skupinou poskládanou z výborných českých a slovenských muzikantů. Vlastně není úplně přesné užít výrazu "doprovodná", protože Bailey nechával dostatek prostoru každému a například přestřelka mezi jím a klávesistou Jurajem Tatárem, kdy Tatár pohotově odpovídal na Baileyho melodické výpady, byla jedním z vrcholů koncertu. Bailey působil sympaticky a uvolněně, jeho set byl i přes pokročilou hodinu hodně živý a plný energie, přičemž na publiku nebylo téměř vůbec znát, že už má za sebou několik hodin intenzivní muziky.

foto_416

Oproti některým minulým ročníkům letošní finále šlapalo perfektně, večer neztrácel tempo a i hudební dramaturgie večera si zaslouží velkou pochvalu. Večer a i celý festival byl letos zasvěcen legendárnímu Joe Zawinulovi, který měl původně na Jazzinci sám vystoupit, avšak loni v září podlehl rakovině, a je třeba říct, že organizátoři přichystali tomuto velkému hudebníkovi důstojnou poctu.

foto_419

A další report - od Karla Čapka:

Jazzinec 10 let - finálový večer



Kdybych věděl, že budu muset psát referát, tak bych dával lepší pozor, a zejména bych přišel včas, aby mi neutekl úvodní proslov - vzhledem ke kulatosti jubilea musel být obzvlášť vydařený! No, naštěstí to nebyla poslední příležitost :-)
Tedy k programu: na úvod vystoupilo Limbo; byl to dobrý dramaturgický tah, i laičtějšímu posluchači vstřícná výrazně melodická hudba, veselá i zadumaná (Dumka basisty Tarase Vološčuka); laťka byla hodně vysoko, pro někoho dokonce vrchol večera. Zejména pro bubeníky! Kdo byl před rokem na Wibe Fantasy R. Krampla, tomu je už jasné, kam mířím. Miloš Dvořáček - zdráhám se napsat, že je bubeník nebo perkusista, protože by to bylo málo. Nejen, že je obojím najednou, ale to celé ještě umocněné na druhou. Je to performer na bicí a ještě postmodernista - tím, jak to celé shazuje a znevážňuje. Jeho grimasy a rockově stereotypní "pohyby" ve skladbě Pan Tau i jinde mě dostávaly; přitom zpod rukou mu lezly zcela jinak stylové zvuky. Prostě vrcholná muzikalita a královská zábava. Říkal jsem mu potom, že po něm už se všichni bubeníci, kteří to "berou vážně", musí ztrapňovat, ale on se jenom smál. Inu...

Mezičasy při přestavbě pódia vyplnily představení na druhé straně sálu - osvědčený nápad, který šetří čas. Trumpetista Lazaro Cruz spolu s Vlastou Šmídem na klávesy, Radimem Hanouskem na saxofon a Vincencem Kummerem na kontrabas, bohužel bez bicích Kamila Slezáka (toho už jsme slyšeli na zahajovacím koncertu; dle kuloárů měl finálový večer "něco" s filharmonií) hráli převážně standardy v tradiční podobě a tak si přišli na své i konzervativní posluchači.

S velkým očekáváním a přiměřeným proslovem uvedený vystoupil Amit Chatterjee s Alliancí, složenou z hudebníků z Itálie (Peter de Girolamo - klávesy), Rakouska (Walter Sitz - bicí) a Británie (Alan Mian - baskytara). Měli s sebou svého zvukaře, který měl zřejmě pocit, že čím lepší kapela, tím víc by měla být nahlas. Jinak nevím, ta hlasitost byla opravdu místy fyzicky nepříjemná. Po dramaturgické stránce šlo podle mě o krok stranou, nebo alespoň jinam, časově určitě - zpátky, k osvědčeným koncepcím Syndikátu Joe Zawinula. Jeho duch určitě se zájmem poslouchal své bývalé spoluhráče (Amita a Waltera). V hudbě se odehrávala fúze nejen východu se západem, ale i severu s jihem. Dalo by se říct "world music" Ne ovšem jako žánr, ale jako kvalita. Amitův hlas i kytarový tón je unikátní, ale jako celek se mě to úplně nedotklo.

Naštěstí po dalším setu Lazaro Cruze nastoupil na hlavní podium Victor Bailey obklopen mladými slovensko - českými talenty a začala jízda! Z barové židličky udílel kapelmaister decentními gesty pokyny na všechny strany, byla to výborná škola komunikace na podiu. Po jedné zkoušce ani není divu. Od první věci (převážně z desky Low Blow) byla na zúčastněných vidět obrovská chuť předvést se v co nejlepším světle. A nejen, že byla chuť, ale hlavně i provedení vycházelo na 110 procent! Victor dával všem veliký prostor, což jsem moc nečekal. Také nijak zvlášť neexhiboval, všechno sloužilo muzice. Myslím, že Steve Clarke předvedl blahé paměti S L. Deczim větší "střelbu" na basu, ale o to naštěstí v hudbě nejde. Groovy neuvěřitelně šlapaly, byla to maximálně nadupaná a pestrá muzika. Navíc podpořena velice dobrým zvukem... těžko se mi o tom něco píše, jelikož takové koncerty nemáme doma každý den... Mimochodem všimli jste si, že Victor rád hraje s ekvalizérem úplně na plocho? Jen zvuk dřeva, strun, prstů... Víc tom píše na svých webových stránkách www.victorbailey.com

Na hodinky jsem se nekoukal, prý to moc dlouho netrvalo, ale vzhledem k tomu, že to byl absolutní zážitek, to vůbec nevadí.

Bylo to asi nejlepší možné zakončení finále č. 10. Takže co příště?? Začít znova? :-) Každopádně přijďte na poslední dva koncerty, budou stát oba za to! A pro basáky - dneska vyšlo nové album dalšího bláznivého Victora, jménem Wooten, vřele se doporučuje!



P.S. Kdyby vás zajímalo, proč seděl Bailey na té barovce, tak ve fóru na talkbass.com odpověděl, že je to svalová dystrofie (www.charcotmarietooth.org)

zpět
Jste . návštěvník těchto stránek